Sokol, tělocvičná jednota, založena byla 9.srpna 1921 (J. Šimků ve svých vzpomínkách uvádí, že „Sokol byl založen v roce 1920, jednotou vožickou.“), spadala pod župu Jana Žižky z Trocnova (v Táboře). Vznik Sokola byl vyjádřením národní euforie nad novým samostatným svobodným státem. Ve vedení byli vždy učitelé, přispívajícími členy byli místní řemeslníci a živnostníci. Sokol nebyl jen tělovýchovnou organizací, podílel se na společenském a kulturním životě obce. Prvním starostou byl učitel Karel Semrád i když ne nadlouho, brzy na to zemřel. Sokol pořádal výcvik členstva, skládající se vesměs z mladých lidí. Na začátku cvičeno bylo v hostinci u Semrádů. Byly pořádány sjezdy za značné účasti okolních jednot. Župa pověřilo kamberskou jednotu uspořádáním několika župních „sletů", jak se říkalo. První se konal ještě na zahradě u dnešního domu čp 2 (patřil ještě ke dvoru) a vydařil se. Druhý v polovině třicátých let, měl se konat na sokolském "cvičišti", ale pro nepříznivé počasí nakonec zůstalo jen u několika málo vystoupení v sokolovně.
Při parcelaci Sokol zakoupil z vlastních prostředků část budovy čp. 88 jež přestavěl na svoji vlastní tělocvičnu. s přilehlým místem mezi panskými stodolami, na němž byl rybník. Společnou prací byl rybník zavezen, místo srovnáno, oploceno a tím získáno letní cvičiště. Sokolovna, byla poměrně dobře vybavena cvičebním nářadím. Tou dobou byl starostou „Sokola“ p. Zachař Václav rolník z čp. 15 a jednatel p. Jindřich Šourek řídící učitel. Dne 18.ledna 1931 pořádán sokolský ples v nové upravené Sokolovně (OÚ v Táboře bylo povoleno pořádání tanečních zábav a výčep nápojů). Tamže pořádáno již téhož roku více přednášek a divadelních představení.
Po skončení okupace se činnost Sokola začala znovu rozvíjet. V roce 1948 byl starostou Sokola František Svatek a náčelníkem Josef Beránek. Po roce 1948 jeho činnost postupně ustávala i když až do roku 1950 probíhalo cvičení minimálně žáků jejichž cvičitelem byl Josef Řezníček. Po roce 1950 kdy bylo do provozu uvedeno kino činnost Sokola ustala a spolek se postupně rozpadl. Při přestavbě sokolovny v r. 1975 na kulturní dům byl zničen nebo ztracen zbytek inventáře který kdysi Sokol vlastnil.
Koncem 30. let byl v Kamberce také fotbalový oddíl S. K. Kamberk. Nebyl nikde organizován. První hřiště tohoto oddílu byla až "V Hůrkách", v 30. létech hřiště přestěhovalo do „rejpanek“. Odvěkým soupeřem tohoto mužstva byl S.K. Pravonín a S.K. Louňovice. Utkání bývala slavností, nejčastěji o pouti a jiných příležitostech a tradičním soupeřem tady býval černozelený - Mladovožický S.K.. V kamberském mužstvu hrávali.bratři Všetečkové /Josef a Jaroslav/, bratři Beránkové a jiní. K nejstarší fotbalová gardě v Kamberce patřil Josef Řezníček, bratři. Slabí /Josef i František/ a Antonín Stodola. Těsně před válkou patřil k "lídrům" kamberského fotbalu Jaroslav Straširipka. Kamberské mužstvo hrávalo v červenobíle pruhovaných dresech. Ty dostali od Ligového mužstva Viktorie Zižkov. Obstaral je zdejší švec Jaroslav Řeháček. V Praze na Žižkově se seznámil s Viktorií.a organizoval pomoc kamberskému fotbalu. Dostal od nich nejen dresy, ale i také několik značně použitých „kopaček“. Jaroslav Řeháček, ač sám nehrál, byl duši fotbalových nadšenců.
Na počátku II. světové války ve 40. létech se zde začal hrát i hokej. Klub to nebyl, ale hráčů bylo dost a nadšení velké. Zametli na rybníce hřiště a hráli. Soupeřem byly Louňovice a Miličín. Na zápasy je vozil malým náklaďáčkem Josef Slabý.
Spíše než na prvorepublikový Sokol navázaly další organizace. Byl to kolem šedesátých let „Sokol Hrajovice“ který hrával již v organizovaných soutěžích.
Po roce 1990 byl obnovena v kamberská sokolská organizace. O té by se dalo říci, že navázala hlavně na činnost fotbalového oddílu SK Kamberk.
(text Ing. Karel Zachař)
Činnost Sokola Kamberk můžete sledovat aktuálně na jejich www stránkách http://www.sokol-kamberk.estranky.cz/
